23. 6. 2019

Zraněný tahoun Kejzlar: Máme vidinu medaile

Měl být tahounem. Jenže trutnovský útočník Martin Kejzlar si kvůli zranění na Region’s Cupu nezahrál. A ani nezahraje. Střílel góly v národní i evropské kvalifikaci. Společně s gólmanem Janem Šťastným byl tahounem a lídrem týmu. Ve velkém finále však Martin Kejzlar jen sedí na lavičce. 

Má zraněné lýtko. Je jisté, že si na Region’s Cupu už nezahraje. “Bral jsem to jako vrchol kariéry. Utěšila by mě medaile,” říká. Může se to podařit.

Jste naštvaný? I když to je asi slabé slovo…

Jsem nasr… Ale jsem na druhou stranu rád, že jsem tady. Zranil jsem se v pondělí na tréninku, čtyři dny před srazem. V sobotu jsem odehrál celý zápas v divizi, ale při fotbálku na tréninku mi ruplo v lýtku. Myslel jsem si, že je to v pr… a nikam nepojedu.

Co jste dělal?

Manželka je fyzioterapeutka, starala se o mě, konzultovala to s kamarádkou z Prahy. To mě udržovalo v naději, říkala, že to je natažené únavou. A díky tomu, jak se mi věnovala, tak jsem viděl zlepšení. V pátek na začátku soustředění už jsem chodil, i když v pondělí jsem se na to nemohl ani postavit. Jsem rád, že mě trenér Milda Dvořák vzal s tím, že se doléčím.

Bylo jasné, že první utkání to nepůjde, že?

Ano. Zlepšovalo se to, ale spíš šlo o druhý, třetí zápas. Na první jsem šel v dresu, ale ani jsem si na střídačku nebral chrániče.

Před Ruskem už jste vypadal připraven.

Byl jsem na rozcvičce, doktor mi to extrémně zatáhnul. Byli jsme domluvení, že půjdu v závěru, třeba na standardky, na taktické střídání. Jenže když jsem šel z rozcvičky, zkusil jsem razantní výskok a hned jsem cítil, jak to ve svalu prasklo. Od té chvíle jsem věděl, že jsem tady na dovolené.

Jak to berete?

Spíš se s tím smiřuju. Už v kvalifikaci jsem dával góly, teď vidím, že se na ně kluci nadřou. Cítím, že bych byl platný. Přeju ji, jsem tady s nimi, snažím se nevypadat moc naštvaně. (usměje se) Vím, že to kluci odjezdí.

Jaký máte dojem z týmu?

Je to perfektní parta lidí, která si sedla už v kvalifikaci. Sestava je téměř totožná, obměněné to je tak ve třech hráčích. Známe se, sedli jsme si i lidsky. Teď máme tu vidinu: Nevzdáváme boj o bronz, natož o zlato.