20. 2. 2016

VIDEO: Můj první gól: Roman Bednář

"Góly za Spartu a nároďák v paměti zůstanou," říká útočník Roman Bednář v dalším dílu seriálu Můj první gól.

Z prvoligových gólů si Roman Bednář, momentálně kanonýr Příbrami, vybavuje až ten třetí. „Protože byl proti Slavii,“ usmívá se. Za vrchol považuje vítěznou trefu proti Manchesteru City v Premier League. Ale nejradši vzpomíná na první zásah v dresu Sparty.

Romane, jak vypadaly vaše fotbalové začátky?
Tenkrát v šesti letech jsem jezdil na Spořilov na ČAFC Praha. Přivedli mě k tomu oba rodiče, abych se s postupem věku někde neflákal.

Byl jste už v té době ofenzivním buldokem?
Celkem se mi dařilo překonávat brankáře soupeřů. Dával jsem hodně branek i v mládežnických kategoriích. Když jsme hodně vyhrávali, tak jsem šel i na stopera to ubránit, ale tam se mi moc nedařilo. Pak v dorostu v Bohemce jsem ve střílení gólů pokračoval.

Utkvěl vám nějaký gól z těchto začátků?
Zejména z toho dorostu. Měl jsem tam kamaráda, který zahrával standardní situace. Byli jsme domluvení, abych vyhrál nejlepšího střelce, že vždycky bude kopat rohové kopy a všechno na zadní tyč. To jsem dal asi třicet gólů a z toho patnáct na zadní tyči, kam on to kopal. Měl výbornou kopací techniku.

Jak jste tyto góly slavil?
V té době jsem branek dával hodně. Z každé jsem měl radost, ale nikdy jsem se nějak extra z gólů neradoval.

O čem jste snil jako začínající fotbalista?
Jste dítě, takže jsem snil o tom hrát na té nejvyšší úrovni a dostat se někam do zahraničí. To se mi splnilo.

Jaká byla cesta za tím snem?
Šel jsem přes druhou ligu, přes Mladou Boleslav. Mělo to takový pozvolný vzestup. Z druhé ligy do naší Gambrinus ligy a pak přes Skotsko, druhou anglickou ligu až do Premier League, což byla pro mě ta nejvyšší meta. To bylo krásné jít po takových schůdkách. 

Prvním významným krokem byl vstup do ligy, vzpomínáte na první ligový gól?
Vybavuji si hlavně tak třetí gól, kdy jsme hráli doma se Slavií, a dal jsem gól Radku Černému. To mám hodně v paměti, protože byl proti Slavii. Dostal jsem přihrávku do běhu a z pravé strany jsem to vystřelil na zadní tyč. Tenkrát jsme myslím 1:1 remizovali.

Dalším zmíněným působištěm bylo Skotsko, tam vám utkvěl v paměti první zahraniční gól?
Pamatuji si zejména první zápas, když jsem tam jel na zkoušku a hráli jsme s Middlesbrough. Remizovali jsme 1:1, gól jsem nedal, ale ten zápas jsem hrál výborně. To rozhodlo, že jsem tam zůstal.

Jaké vzpomínky máte na další působiště, West Bromwich Albion?
Podepsal jsem tam roční hostování a měsíc byl zraněný se zády. Šest zápasů jsem odehrál za rezervu a dal šest branek. Naši dva útočníci se pak zranili a já šel hrát proti Plymouthu. Vyhráli jsme 2:1 a já dal dva góly. Pak domácí debut s Coventry jsme prohráli 2:4 a zase jsem dával oba góly. Takže ve West Bromu to začalo zajímavě.

Jak vypadaly ty první dva góly?
Jeden z nich byl po fantastickém centru a já jen nastavil hlavu. Druhý jsem dával zase přízemní střelou. To byl opravdu dobrý začátek.

Musí být skvělé dát gól v Anglii, která je vyhlášená svými fanoušky…
To je kolébka fotbalu. Někdo má raději bundesligu nebo La Ligu, ale já jsem vše směřoval k tomu, aby se mi povedla Anglie. Šel jsem si za tím a dát gól byl skvělý pocit. Splněný sen, který v tom okamžiku prožíváte.

Bouřlivá atmosféra je i v Turecku, kde jste se také střelecky prosadil…
To je úplně jiná země. Hodně specifické, úplně jiní fanoušci. Byla to také zkušenost. Byl jsem tam na půlročním hostování v Ankaragücü a dal jeden gól hlavou. Bohužel jsem ale zase měl problém se zdravím. Dva měsíce z pěti jsem tam promarodil.

Po návratu do České republiky už jste střílel góly za Spartu, vzpomenete si na ten první?
Kdo sleduje fotbal, tak ví, že jsem sparťan. Takže Sparta byla také můj sen. Rozvázal jsem kontrakt se Sivasporem a přemýšlel, že bych v devětadvaceti letech skončil s fotbalem. Ale přišel náboj ze Sparty a fotbal jsem si užíval. Dostal jsem šanci se ukázat na soustředění a dostal jsem půlroční kontrakt, který se pak ještě o tři roky prodloužil. Na Spartu vždy budu vzpomínat v dobrém. Hlavně ten první gól byl fakt dobrý. Pořádně jsem ani nebyl fit, protože jsem půl roku moc nehrál, ale trenér Lavička mě tam dal na posledních deset minut. Bylo to hrozně rychlé. Leo Kweuke vybojoval balón, já jsem šel sám bránu a dal jsem. To byl dobrý gól. (úsměv)

Asi opět splněný sen…
Přesně tak. Byly tam smíšené pocity. Byl jsem zpátky ve fotbale, ve Spartě. To je jeden z nejkrásnějších gólů, na které rád vzpomínám. První gól za Spartu.

Nyní jste útočníkem Příbrami, jak vypadal tady váš první gól?
Byla to dorážka s Mladou Boleslaví. Dával jsem ho Aleši Hruškovi. (smích) Říkal jsem mu, že moc nyní nedávám góly, že bych měl hrát víc proti němu. Jemu jsem dal vždycky gól. Ten první půlrok v Příbrami byl fantastický. Podávali jsme až nadstandartní výkony. Tým šlapal a já z toho těžil.

Dařilo se vám proti Aleši Hruškovi, měl jste i tým či stadion, kde jste se chtěl gólově vytáhnout?
Asi nemusím zmiňovat Slavii. Tu chci vždycky porazit. Ale třeba, když jsem byl v Anglii, tak jsem koukal hodně na Manchester United. Takže i tam jsem chtěl dát gól, ale to se mi nepovedlo. Ale jednou jsme tam uhráli super výsledek, remízu 2:2.

Vám se poštěstilo se i střelecky prosadit za reprezentaci, co tato meta pro vás znamenala?
Je to opět splnění snu. Ta nejvyšší úroveň. Povedlo se mi to, i když ne asi tak, jak bych chtěl. Ten zápis tam je. Gól byl v přátelském zápase v Liberci s Lotyšskem. Vyhráli jsme 4:1 a dával jsem gól na 1:0. To byl podle mě jediný můj zápas v základní sestavě, kdy jsem dal gól. Myslím, že mi přihrával Pláša (Jaroslav Plašil) a já dával na přední tyč. Byly to takové pocity, které si zapamatujete. Některé první góly v klubech si nepamatuji, ale ty za Spartu a nároďák v paměti zůstanou.

Co pro vás bylo tím největším úspěchem v kariéře?
Určitě, že jsem nahlédl do národního týmu. Možnost hrát za Spartu a Premier League byla můj strop, kde jsem soupeřil s těmi nejlepšími na světě.

Skotský pohár, český pohár, titul se Spartou. Dá se tyto tři trofeje porovnat?
Sparta každý rok chce, což by měla být samozřejmost. Ale ve Skotsku jsme byli třetí nebo čtvrtý nejlepší klub a o to složitější cesta pohárem to byla. Hrál nám los a dostali jsme tým z druhé nebo třetí ligy do finále. Vyhráli jsme na penalty. To bylo to nejtěžší s Hearts vyhrát skotský FA Cup.

V tom českém to také bylo na penalty a sám jste jednu proměnil…
Když jsem na tu penaltu šel, tak Horvi a spol. tam na mě pořvávali. Tak jsem si říkal, že tu penaltu musím dát i kdybych nechtěl. Takže jsem zvolil tu prostřední variantu, abych to nekopl někam vedle. Kozáčik to líznul nohou, ale zaplaťpánbůh to tam skončilo. Tenkrát jsme utekli hrobníkovi z lopaty.

Kolik gólů v jednom utkání jste dal nejvíce?
Za Boleslav jsem dal ve druhé lize Olomouci „B“ čtyři góly. To jsem dal levou, pravou, hlavou a z penalty. A ještě jsem jich tolik dal v poháru, když jsme hráli s nějakou vesnicí. Vlastně v žácích proti Smetanově Lhotě, kde hrál Honzy Kollera brácha, jsem dal pět gólů. Pak se Celticem hattrick, ale jeden gól mi neuznali. (smích)

Který gól byl nejdůležitějším?
Ten byl proti Manchesteru City. V té době už je měli ti šejkové, ale ještě nebyli silní jako teď. Hráli jsme doma a potřebovali jsme body do tabulky Premier League. V devadesáté minutě jsem rozhodl povedenou hlavou, když jsem byl zády k brance. Dával jsem na 2:1.

Co pro vás znamená gól?
Gól to je pocit štěstí, takové vyvrcholení veškeré snahy.

Foto: Michal Beránek, deník Sport