13. 4. 2018

Můj první gól: Jan Chramosta

Gól pro útočníka Jablonce Honzu Chramostu znamená to nejvíc, čeho může ve fotbale dosáhnout. Dobře si proto pamatuje jak na své premiérové trefy, tak i na rozhodující branky v důležitých soubojích. A velmi brzy překročí hranici dvou set startů v české nejvyšší soutěži, během kterých nastřílel přes padesát gólů.

V kolika letech jste začínal s fotbalem a kdo Vás k němu přivedl?

S fotbalem jsem začal prakticky ve chvíli, kdy jsem byl schopen kopat do balonu. Hlavně děda si mě vzal do parády a trávili jsme spolu spoustu času jak na hřišti, tak na zahradě.

Kde jste s fotbalem začínal?

Začínal jsem v Kochánkách a v Benátkách. Nějakou dobu jsem pendloval mezi těmito kluby a zhruba v sedmi letech jsem šel do Boleslavi, kde jsem vydržel až do teď.

Začínal jste hned v útoku nebo jste těch postů vystřídal víc?

Odmala jsem byl v útoku a střílel góly. Bavilo mě to a na rozdíl od některých tehdejších spoluhráčů mi to vydrželo a vepředu hraji pořád.

 

Vzpomenete si na některý gól z Vašich začátků? Je některý, který Vám utkvěl v paměti?

Já těch hezkých gólů moc nedal, většinou to byly góly z předbrankového prostoru. Ale jeden se mi vybavil, bylo to v dresu Mladé Boleslavi proti Teplicím. Dostal jsem od spoluhráče balon pod sebe a nůžkami jsem ho levačkou poslal do sítě.

Kterými všemi kluby jste prošel a jak jste se dostal až na tu úroveň, kde jste dnes?

No, moc pestré to nebylo. (směje se) Po příchodu do Boleslavi jsem prošel prakticky všemi mládežnickými kategoriemi, až jsem se dostal do prvoligového A-týmu.

Jak vzpomínáte na svůj ligový debut?

Bylo to v zimě za trenéra Hapala. Měl jsem jet s mužstvem na soustředění, z toho však kvůli nemoci sešlo. Byl jsem kvůli tomu hodně mrzutý. Nevydařený vstup týmu do jarní fáze mi ale nahrál a trenéři si mě povolali z B-týmu. Naskočil jsem hned do prvního zápasu doma s Žižkovem, kde jsem svým výkonem asi zaujal a začal hrát pravidelně.

Jaké jste měl pocity při tom prvním ligovém startu?

Cítil jsem natěšenost a zároveň nervozitu. Jak to však bývá, i ze mě to s příchodem na hřiště spadlo a soustředil jsem se pak už jen na hru.

Pamatujete si na svůj první ligový gól?

To si pamatuju dobře, bylo to hned v mém druhém zápase v lize. Nastoupil jsem poprvé od začátku proti Příbrami. Kopali jsme standardní situaci přetaženou na zadní tyč, já ten balon vracel a k údivu všech skončil v brance. Pamatuji si taky, že jsem ani pořádně nevěděl jak se mám radovat, jak jsem z toho byl překvapený.

Byl jste také na hostování v Plzni, kde jste získal titul. I tam jste se trefil velmi brzy a to hned ve svém prvním utkání proti Českým Budějovicím. Jak na to vzpomínáte?

To byl skvělý start. Celkově mi ty dosavadní premiéry vycházely a dával jsem v nich góly. Tohle byla jedna z nich. Škoda, že jsem se pak zranil a nemohl jsem angažmá v Plzni prožít tak, jak bych si představoval.

Pojďme nyní k reprezentaci. Vy jste byl na MS fotbalistů do 20 let v roce 2009, kde se Vám také podařilo skórovat. Jak vzpomínáte na tuhle akci?

Jednalo se o jednu z mých prvních velkých akcí. Na tom mistrovství světa v Egyptě jsem hrál se staršíma klukama, takže jsem měl pochopitelně radost, že jsem se tam dostal. Pak jsem nastoupil ve třetím zápase s Kostarikou a podařilo se mi dát branku, takže na to vzpomínám velice rád.

Následně jste za reprezentaci do 21 let v zápase proti Andoře nastřílel pět gólů. To se člověku nepoštěstí každý den, jaké jste měl tehdy pocity?

Tak to byl výjimečný zápas. Dá se říct, že tam padlo vše, do čeho jsem kopnul. Samozřejmě, bylo to s Andorou, tedy slabším soupeřem. Přesto si myslím, že dát pět gólů není vůbec špatné. Navíc jsem se díky tomu stal i nejlepším střelcem kvalifikace. Vzpomínky na to tedy mám jenom ty nejlepší.

Co pro Vás znamená mít na sobě reprezentační dres?

Je to příjemný pocit. Podle mě je to vůbec to nejvíc, čeho může člověk dosáhnout, tedy nosit dres své země. A poslech hymny před začátkem zápasu? To je něco neuvěřitelně krásného.

Máte nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?

Teď se soustředím na práci v Jablonci. Myslím, že se nám jaro zatím daří, dostali jsme se k čelu tabulky, kde neztrácíme moc na ty nejvyšší pozice. Navíc jsme pořád ve hře i v poháru, takže ten cíl je jednoznačný – dostat se do Evropy s Jabloncem.

Který gól Vaší dosavadní kariéry považujete za nejdůležitější?

Těžká otázka. Rád vzpomínám na góly, které o něčem rozhodly. S Boleslaví jsme dvakrát vyhráli pohár. Já jsem v jednom zápase rozhodl z penalty, v tom druhém jsem také vstřelil rozhodující branku. Pak se mi ještě vybavuje postupový gól na Euru proti Anglii.

Popište svůj nejkrásnější gól…

To se asi budu opakovat, já těch krásných branek opravdu moc nedávám. Samozřejmě bych někdy rád dal gól zpoza vápna do šibenice, ale k tomu já se moc často nedostanu, protože většinou musím být jako útočník ve vápně. Vyberu tedy již zmiňovaný gól přes hlavu, proti Teplicím.

Máte nějakého neoblíbeného brankáře nebo obránce, proti kterému se Ván špatně hraje a vyloženě se na něj netěšíte?

Nedá se říct, že bych se úplně netěšil. Beru to spíše jako výzvu hrát proti obraně Plzně nebo Slavie. Na Simona Deliho se mi hraje špatně. Je důrazný, rychlý, silný v osobních soubojích. Pokud bych měl vybrat jednoho nejneoblíbenějšího, tak to bude nejspíše on.

Co pro Vás znamená gól?

Gól pro mě znamená to nejvíc, co lze ve fotbale dokázat.

Co pro Vás znamená fotbal?

Fotbal pro mě znamená radost ze společných chvilek, kdy oslavujeme vítězství.